29.2.16

První poslední sklenka vína Wertherova | pokračování opilého hudrování

Obraz ten ční nad všemi vzpomínkami a myšlenkami jako uchvatitel nad pokořenými chudáky.
Sedě na barové stoličce hovořím plytce o nedůležitostech s Albertem a s myslí prostou vyšších úvah si v prstech točím se sklenkou druhořadého vína. Chladný vánek venkovního svěžího vzduchu prolétne ospalou místností a jeho ledové pavoučí nožky rozeběhnou se mi po šíji. Bezděčně otočím ztěžklou hlavu ke dveřím.
Pro požár barvy Jejích vlasů všechny ostatní vjemy pomíjí a mrou.

23.2.16

Probouzení

Budík, ten vrah nejkrásnějších snů a kaz bledých rán, jak mu závidím! Vždyť přes svou ječivou nuzotu je tím prvním, co tvé tmavé oči uvidí, když probírají se k životu!
Ještě, ještě jen pár chvil, říkám si, když ze sna vyklouznu a nový den stahuje mi přikrývku. Ještě jen na pár okamžiků chci si myslit, že ležíš vedle mne. Ach, to zklamání! To bodnutí v hrudi!, když víčka poslechnou povelů denního světla. Však v příští myšlence hned nalézám útěchy. Zítra! Zítra snad!
Edward Hopper

16.2.16

Psáno vraním perem | Vrána

15.2.16

Šelest noci před Pyrrhovým vítězstvím


Vše je v rukou Kušálových