29.4.17

kecyvkleci

Přišla nepozorovaně. Jen za slabého jiskření hvězdnatého nebe se neslyšně prosmýkla přes práh mých dveří a jako vlahý vánek oněch dávných letních dnů provoněných muškáty a kradenými třešněmi lehce dolehla vedle mě na lůžko.
Štíhlými bílými pažemi mě objala a přivinula si mou hlavu na prsa.
Už navždycky, šeptá mi. Ve spánku se hořkosladce usmívám, protože vím, co tím myslí, a vím, že je to tak správně.
Odešla před prvními ranními paprsky, Vzpomínka, Sen.