tag:blogger.com,1999:blog-17053526309064865352024-03-13T01:56:46.672+01:00Nesmyslpisymozková výlevna, postřehy, historky, cestopisy, povídky, rýmopisy,...
Pro Neklidný objektiv přejděte na: http://restlesslenses.blogspot.cz/Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.comBlogger54125tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-19924129749110924272018-10-20T01:00:00.000+02:002018-10-20T01:00:00.865+02:00Pohřbít a vyrůst.<i>14/10/2018<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://pbs.twimg.com/media/Dpjra3HXgAA6tIP.jpg:large" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="450" height="320" src="https://pbs.twimg.com/media/Dpjra3HXgAA6tIP.jpg:large" width="180" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">zřícenina hradu Blansek</td></tr>
</tbody></table>
</i><br />
<br />
Tam nahoře, vysoko na kopci<br />
v náručí starých javorů, lip a buků<br />
<a name='more'></a><br />
Zpěv větru hladí po srdci<br />
u pyšných rozvalin dávných dob<br />
Tam zas je duše v rozpuku,<br />
tam v lesní vůni hoře slunný hrobWertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-80678040282176428302018-07-31T19:00:00.000+02:002018-07-31T19:00:01.567+02:00Včerejšky.<i>30/07/2018</i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEutwda76Cf7BR7nADdiPE9q1-9U7Zsz4A2UDQNkXDEiCOBRnfqfE8hWBCfVDgMVazQZKvr5slS0czwXv5YW5ky3uL6Xv6E0K46Ln5kPZFZ_sQ_faeOx86i74Xl6TY5hzSzcnht9iMRvHB/s1600/IMG_20180727_123535.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1062" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEutwda76Cf7BR7nADdiPE9q1-9U7Zsz4A2UDQNkXDEiCOBRnfqfE8hWBCfVDgMVazQZKvr5slS0czwXv5YW5ky3uL6Xv6E0K46Ln5kPZFZ_sQ_faeOx86i74Xl6TY5hzSzcnht9iMRvHB/s200/IMG_20180727_123535.jpg" width="176" /></a></i></div>
<br />
<br />
Tohoto rána probudil jsem se ze snu,<br />
<div>
kde minulost a tužby překrývaly se s dneškem; </div>
<div>
otevřel jsem oči a na úder srdce<br />
<a name='more'></a></div>
<div>
hleděl ještě, okouzlen, na Její nahou spící krásu. </div>
<div>
A sen rozplynul se v nízkém slunci za oknem. </div>
<div>
Ach, dnešku!, ty řídký odvare šťastných dnů! </div>
<div>
Skonči již!</div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-28934343689130604912018-06-29T14:02:00.002+02:002018-06-29T14:02:42.400+02:00Sirenae<div dir="ltr">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpbxLwO-h9zkZtDoMtmzGWRNhnkvbzy7NzqcAHL_m6GwwgfFRl-KTGqRakQzoZ3BFMBurHS7cU2w0GnfysQtftD4KFhKwtyjgupDAnzULCsfikIyxjZqifbzOeD8MJr1576vORgRMnYEhI/s1600/IMG_20180629_140034.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="418" data-original-width="612" height="136" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpbxLwO-h9zkZtDoMtmzGWRNhnkvbzy7NzqcAHL_m6GwwgfFRl-KTGqRakQzoZ3BFMBurHS7cU2w0GnfysQtftD4KFhKwtyjgupDAnzULCsfikIyxjZqifbzOeD8MJr1576vORgRMnYEhI/s200/IMG_20180629_140034.jpg" width="200" /></a>Políbil bych tě a prsty pohladil tvou tvář. </div>
<div dir="ltr">
Rty se ti usmějí, vzdychneš </div>
<a name='more'></a>a už skládáš šíji na polštář. <br />
Křehká a vláčná; siréna co vábí<br />
do nahého obětí - mě, kolibříka - do poupěte lapí <br />
<br />Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-15957265663703353862018-06-01T22:00:00.000+02:002018-09-20T09:30:08.973+02:00Hvězdička.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU1RaTaoXGkgs9y_Mj-HHnRP7ZOZxsKLfyETGqCI6Zqy2EOe7Jj_-CUW8560qJHip1EYkGBb2_qdOXCwXXhb0S8XbJGCBIos1iEgVf1Wygg360SFr_f8LkItVoprtLgtRflB2suuYqyZNM/s1600/14174049.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="259" data-original-width="460" height="112" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU1RaTaoXGkgs9y_Mj-HHnRP7ZOZxsKLfyETGqCI6Zqy2EOe7Jj_-CUW8560qJHip1EYkGBb2_qdOXCwXXhb0S8XbJGCBIos1iEgVf1Wygg360SFr_f8LkItVoprtLgtRflB2suuYqyZNM/s200/14174049.gif" width="200" /></a></div>
<i>1. června 2018</i><br />
<br />
Večer černý a němý strop nade mnou<br />
myšlenky dusné tíží dušku bolavou <br />
I hvězdička malá vzdálená <br />
<a name='more'></a><br />
ta, jež Bohem mi slíbená, <br />
kapky stříbra dolů mžiká<br />
drž se naděje!, konejšivě špitá, <br />
Ona přijde, někde je! <br />
tak jak ty čeká, plna naděje! Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-6035232131323111252018-05-30T17:00:00.000+02:002018-05-31T21:31:39.053+02:00Porculánová.<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNtYwPGT0Ev4cvYXAwVgkblutMOYTg2Wy1OT25LE9Q46WcgGP1oaA6bpIVdk2mzW3rE__RIELfpEgayzYCYG7fJM1Q2bqDGI9tPYYBz2XGmNZm7hO6iT-6bBS5lDq-ZfNEvWahebHe8I19/s1600/7119woUfcTL._AC_UL320_SR214%252C320_.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="320" data-original-width="214" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNtYwPGT0Ev4cvYXAwVgkblutMOYTg2Wy1OT25LE9Q46WcgGP1oaA6bpIVdk2mzW3rE__RIELfpEgayzYCYG7fJM1Q2bqDGI9tPYYBz2XGmNZm7hO6iT-6bBS5lDq-ZfNEvWahebHe8I19/s200/7119woUfcTL._AC_UL320_SR214%252C320_.jpg" width="133" /></a>Měla oči tmavé jak bezhvězdnou noc<br />
Tvář světlou, jak by křídou líčila se<br />
Růžové rtíky svůdně krojené<br />
Stříbrný vlasopád po líčkách a štíhlém krčku vinul se ke kopečkům smetanových ňader<br />
<a name='more'></a><br />
Ach, byla krásná!<br />
A duše má,<br />
bez srdce a k ní slepá,<br />
tvrdošíjně nastavila jí zádaWertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-68855132092630274982018-05-29T17:00:00.000+02:002018-05-29T17:00:03.185+02:00Čechoslovenky.<i>8.5.2018</i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_WFv68NdxbcYlurtAljiozuv27qOaCwALneK9aKra7jWZCnrNbWyDos7KNHDLrbK8-iOlej7lsXxRhuCFQXflhgOWTf4pU9hhX0cgE-JZ-GwcOt0P7Qs20QcEaUAcujJLTkw1D_9X0LwS/s1600/stefanik_vlajka.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="871" data-original-width="1112" height="156" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_WFv68NdxbcYlurtAljiozuv27qOaCwALneK9aKra7jWZCnrNbWyDos7KNHDLrbK8-iOlej7lsXxRhuCFQXflhgOWTf4pU9hhX0cgE-JZ-GwcOt0P7Qs20QcEaUAcujJLTkw1D_9X0LwS/s200/stefanik_vlajka.jpg" width="200" /></a></i></div>
<br />
<br />
Jak jsou krásné ty Čechoslovenky!<br />
Štíhlé, pružné, v očích slunce,<br />
<div>
na rtech med, <br />
<a name='more'></a>tu oblinka, tu zas bříško ploché, </div>
<div>
vlas vonný a šatky lehké.<br />
Jak jsou krásné dívky naše.<br />
Dal bych srdce té či téhle zase.<br />
Za úsměv letmý, za milost noční.<br />
Ten sval však, mrzák!, ten je němý.</div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-69090245840877586442018-05-21T11:32:00.000+02:002018-05-27T12:50:57.247+02:00Až letní slunce bude zapadat nad Horou.<i>08/02/2018</i><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjonM0gxXXYIM0Yn_eNxq5-7fmGKR8IHo-FAPYDPZ4R6GQBq5RXNx5OBOMDaL2psnDePqggimgnOPZkSCkvMPuiS2lTSpBg3Dohs__sW-F6TZpbinfgMQ3Dk0k7hGNuWBJ0xP5wECtsw1iK/s1600/_DSC0386.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1060" data-original-width="1600" height="211" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjonM0gxXXYIM0Yn_eNxq5-7fmGKR8IHo-FAPYDPZ4R6GQBq5RXNx5OBOMDaL2psnDePqggimgnOPZkSCkvMPuiS2lTSpBg3Dohs__sW-F6TZpbinfgMQ3Dk0k7hGNuWBJ0xP5wECtsw1iK/s320/_DSC0386.JPG" width="320" /></a>A pak jednou, až letní slunce bude zapadat nad Horou,<br />
posadíme se do trávy a utopíme slzy v oranžovém světle.<br />
Mraky nám poplují nad hlavou<br />
a vlahý vánek pročísne ospalou louku tak,<br />
jak já bych chtěl prohánět prsty Tvými vlasy.<br />
<a name='more'></a><br />
Budeme mlčet a jen vzdáleně vnímat ten čas, co dělí nás od noci,<br />
kdy naposledy byli jsme si takhle blízko.<br />
Němě a bez výrazu budeme si na dlaních porovnávat potrhaná srdce.<br />
A když zablyští se první hvězda v nebeském saténu,<br />
povím Ti, co jsem Ti chtěl říci celý den.<br />
Nikdy jsem Tě nepřestal milovat.<br />
Věnuješ mi smutný úsměv.<br />
Já vím, odpovíš a já políbím Tvé rty.<br />
Ta krásná malá ústa<br />
potřebují tolik lásky.<br />
Všechnu ji pro Tebe budu mít.<br />
V ten letní večer<br />
vrátíš mi můj polibek?Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-87323300498824512462018-04-07T20:59:00.001+02:002018-04-07T21:45:36.350+02:00U Zdi.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOWD-gkWsI0-8riOFPNgV8DHJ8nUMW8C7dqRQ7q0okYnIhXP8OwpgDDqwzj-ToWNie9fNTIeuklOZEfUXP680bw0CVZYMW2RJRQ5BAicvQErFWCBic47KeNzLHPQ-0xZn-mJ3Hrce3DKEm/s1600/_DSC0642.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="997" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOWD-gkWsI0-8riOFPNgV8DHJ8nUMW8C7dqRQ7q0okYnIhXP8OwpgDDqwzj-ToWNie9fNTIeuklOZEfUXP680bw0CVZYMW2RJRQ5BAicvQErFWCBic47KeNzLHPQ-0xZn-mJ3Hrce3DKEm/s320/_DSC0642.JPG" width="199" /></a></div>
<i>05/03/2018</i><br />
<a name='more'></a><i> </i><br />
Anděl bez perutí; <br />
ve víře pohan <br />
zavrhl Boha <br />
a papír ve Zdi shnil <br />
v soli dešťů <br />
podvedené důvěry <br />
<br />Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-19819633528266274092018-01-15T21:10:00.003+01:002018-05-27T12:51:19.719+02:00Souhvězdí.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoePTFlILcTgQBC7J_ym78lbzmPIHq7ycTCy4N6GLNBBVSWNDZjdVqOLNoVspmQ8bOyuHBtbccfekx5gGRG8sg9CDv3ic9RnIytGJPzxCXC3TYR-k6qsf9TqS1v4dLssDXrjXpN2l-jUQ5/s1600/Jumbo+Rocks+stars+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" border="0" data-original-height="667" data-original-width="1000" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoePTFlILcTgQBC7J_ym78lbzmPIHq7ycTCy4N6GLNBBVSWNDZjdVqOLNoVspmQ8bOyuHBtbccfekx5gGRG8sg9CDv3ic9RnIytGJPzxCXC3TYR-k6qsf9TqS1v4dLssDXrjXpN2l-jUQ5/s320/Jumbo+Rocks+stars+1.jpg" title="by: Bill Sharpsteen" width="320" /></a></div>
temnočerný závoj horské oblohy hvězdnatými dírkami špikovaný<br />
<div>
v nových souhvězdích si Tvou postavu maluji</div>
<div>
<a name='more'></a>fantaz, touha, nezdolná naděje </div>
<div>
jak bělostná Tvá ňadra líbám každou z hvězd </div>
<div>
hynu, zmírám, křivím se, nemaje příčiny k životu </div>
<div>
bez Tebe, s Tebou, mrtvý jsem </div>
<div>
nic než to jisto mně</div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-42177740964759855662018-01-10T23:01:00.001+01:002018-01-10T23:02:48.128+01:00R(oz?)um.<div dir="ltr">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE_12JDX8P3So20Hvcg3ImFjrTXEcyDXcICxLXBSRSRWAZT8aY5iw3W_C4BCOh9gkcI69MJ-d6fwvfxqSL_nRd3IfL0LEqLGFctBUK0WbU_Y2uEOeg9WmzcGJmrGbnZLc0fdqIdNnnL7s4/s1600/5a01ff861f7d1e0001f2f026_istock_000048835560_small.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="732" data-original-width="1100" height="211" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE_12JDX8P3So20Hvcg3ImFjrTXEcyDXcICxLXBSRSRWAZT8aY5iw3W_C4BCOh9gkcI69MJ-d6fwvfxqSL_nRd3IfL0LEqLGFctBUK0WbU_Y2uEOeg9WmzcGJmrGbnZLc0fdqIdNnnL7s4/s320/5a01ff861f7d1e0001f2f026_istock_000048835560_small.jpg" width="320" /></a><br />
<i>Přes křišťál sklenky či přes všechnu tu sůl?, rozdílu v tom nepoznám</i><br />
<i>mdlý pohled v jantarové vlnky</i><br />
<i></i><br />
<a name='more'></a><br />
<i>rozum - dezertér - kam jen po nich plul</i><br />
<i>života ve mně půl, jak ten rum </i><br />
<i>odtéká od tam, co ten krvavý šrám</i><br />
<i>nač mít srdce, nač mít jej sám</i><br />
<i>Jí, Jí jsem řek' na! nastav dlaň!</i><br />
<i>prchla </i><br />
<i>štíhlá krásná bílá laň</i></div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-23814900968848385472017-12-13T20:57:00.000+01:002017-12-20T19:45:38.641+01:00Střípky<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMiREVoAOzsi1q9ivepxrgz7vKvNea6FPSsnsWcYoeWQNiq4-BF05m6CympedMg_M9Z-blVhleAinAvRQWPEASdtoDE2iWvPtrhE9BAO7R-0Yl8gGUbz0HPErsH4fTCNnNaVJlTlsdF_xY/s1600/kintsugi-piatto-blu1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="800" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMiREVoAOzsi1q9ivepxrgz7vKvNea6FPSsnsWcYoeWQNiq4-BF05m6CympedMg_M9Z-blVhleAinAvRQWPEASdtoDE2iWvPtrhE9BAO7R-0Yl8gGUbz0HPErsH4fTCNnNaVJlTlsdF_xY/s320/kintsugi-piatto-blu1.jpg" width="320" /></a></div>
<i>Příteli, vyprávěl jsem ti již o tom, čemu Japonci říkají kintsugi? Japonci věří, že střepy rozbitých věcí se mohou pospojovat zlatem. A kdysi rozbitá krása stává se ještě krásnější. Chápeš? V nedokonalosti je největší krása.</i><br />
<br />
Splývám, příteli můj, položil jsem se naznak, potlačil panický strach a nechávám se unášet temným chladným proudem. Přilétla jako anděl oděný v bělostném peří. Co na tom, že vždy nosí černou. Září jak nebeská gloriola.<br />
<br />
Byla krásná. <br />
<a name='more'></a>Přesně tak krásná, jak ji vídávám ve svých snech. Ještě teď na sobě cítím její vůni.<br />
<br />
Bože odpusť, opovážil jsem se jí dotknout a těžko si asi představíš, jak jiné to bylo. Jiné a přeci tak známé. Jako když jsem se jí nejistě a bojácně dotýkal poprvé tehdy před léty – vzpomínáš jistě, jak roztomile dětsky hloupé to zpočátku bylo.<br />
<br />
Byla jak poupátko, jak křehká sádrová soška bohyně krásy. A já se zachoval tak hrubě. Vzedmul se ve mne všechen potlačovaný vztek, všechna touha a zvířecí pud. Kaji se za tu sprostotu. Příteli, udělal jsem, co žádný muž by si neměl k ženě dovolit. Vnutil jsem jí polibek! A nutil jí ho dál a dál, dokud stačil jsem s dechem, a po celou tu dobu, vědom si toho strašného poklesku, nelitoval jsem svého činu, ba naopak – toužil jsem zajít mnohem dál. Přál jsem si zlíbat celé její dívčí tělo, v dlani sevřít jedno z jejích božských ňader, zatímco rty bych klesal níž a níž a druhou rukou laskal horká stehna. Tak daleko jsem však nemohl zajít. Nehledě na to, jak moc po ní po nocích toužím.<br />
<br />
Och, musíš mnou teď opovrhovati a já nemohu se nijak omluvit ze svých zkažených myšlenek. Jediné, co mohl bych k své obhajobě uvésti, je že příliš dobře znám všechna ta sladká místa jejích křivek a velmi jsem si jim přivykl, že je nesmírně zatěžko považovat je nyní za vzdálená a nedotknutelná. Bůh všemohoucí mi odpusť mou nezřízenost. Vždyť jak bych tím polibkem znesvětil svatostánek!<br />
<br />
Ty však jistě dychtíš zvědět, jak pořídil jsem v rozmluvě s ní. Nu, brachu můj nejdražší, šťasten nejsem. Skutečně jsem zřejmě doufal v to, že po prvních slovech mi onen hříchem nasycený polibek vrátí s vášní ne menší, než hořela ve mně samém. Doufal jsem, že vše se ukáže být až směšně jednoduchým a že jeden večer plný znovu vytrysknuvší lásky smaže všechnu bídu a žal posledních dní. Neviň mne, prosím, z naivity a prostomyslnosti. Bránil bych se, že to láska sytí mou víru. A je to přesně tato víra, tento zdroj nečekané síly, který určil směr celé další diskuse.<br />
<br />
Z jejích slov, tolik plných strachu z ní samé, plných nejistoty ze světa, ve kterém se ocitla, z třesoucího se hlasu nasyceném čistou lítostí a žalem pochopil jsem, že má moc je téměř zlomena. Víš, druh družce má býti vždy oporou první a největší. Po tom jsem vždy toužil, leč bojím se, že nedal jsem to nikdy dosti najevo. Zatěžko je nyní si získávat nenabytou důvěru. Jen velmi těžko přesvědčoval bych ji, že opříti se o mé rámě není žádným pokleskem, ni známkou slabosti. Můj nejdražší, je to těžká rána nemoci nabídnout účinnou pomoc člověku tak drahému, jak jen tento padlý anděl pro mne může být. Podivné a složité věci dějí se v životech lidských a ne každý ví si s nimi rady. Je pak na každém jednom z nás, jakým válečnickým uměním budeme s našimi bolestmi bojovat.<br />
<br />
Nebudu tě více napínati, protože vím, že doposavad jsi z mého listu nemohl mnoho pochopiti. Pravdou je, že skutečnost je možná prostá, ale zahalena v tolika pláštích nepoznaného a nepochopeného, že není možno ji odhalit.<br />
<br />
Jisté jsou 2 věci:<br />
Miluji ji natolik, že bez boje se jí nevzdám. Boj sám nemá zcela jasné podoby. Prozatím jsem, hluboce doufám, ji přesvědčil o tom, že jakožto muž, jehož pojímala za svého po dobu posledních dvou let, nechám jí plnou volnost v čemkoli, co považuje za nezbytně nutné k tomu, aby sama došla k uspokojivému řešení svých nesnází, ale po celou tu dobu budu ve stínu <a href="https://www.youtube.com/watch?v=vRMWW1KJD5E" target="_blank">stát za ní a chytím ji, kdykoli by měla padnout</a>.<br />
<br />
Sic bez příslibu šťastného konce, dovolila mi tu výsadu otevřené náruče. Vím, co si teď zřejmě říkáš, brachu, že jsem zamilovaný hlupák, co se nedočká ničeho, než bolestného zklamání. Však, pomni, co vše jsem prožil po boku téhle dívky. Vzestupy i pády, radosti i bolest, lásku a ještě větší lásku. Mám-li si vybrat mezi možnou zklamanou nadějí a žádnou nadějí hned od počátku, volím tu cestu, nad níž svítí ona hvězda. A budu věřit.<br />
<br />
Pochop, že je to útěšně bezpečný pocit vtělit se do role bludného rytíře nesoucího na srdci obraz milované dámy. Bloumat světem a bojovat s větrnými mlýny? Ať mi paže odumrou!, jestli bych tuhle trošku neudělal pro sebemenší možnost žití znovu té krásné lásky, kterou jsem miloval!<br />
<br />
Plovu dál tou temnou vodou. Stále slepě a bez záruk spásného břehu. Avšak s přetrvávající vůní jejího těla a nadějí, že ta láska, která mezi námi kvetla a chvílemi bujela jak nejsprostší plevel, za dobu nezbytně nutnou povstane z popela a jak bájný fénix zazáří ve své nejčistší upřímné vroucí prostotě!<br />
<br />
Do té doby... budu o ní snít! Každý večer budu vzpomínat na každý hlaďoučký záhyb jejího těla. Budu si připomínat, jak se ke mne láskyplně tiskla před usnutím (ach, jak málo jsem si této drobné velké krásy vážil; Bůh mě zatrať!), jak onen večer se ke mne napůl spícímu naklonila a pošeptala mi do ucha „Miluju Tě,“ a já v té strašné trestuhodné namyšlenosti to bral snad jak samozřejmost místo toho, abych ji uchopil, povalil pod sebe a políbil ji vroucně a upřímně a dokázal jí, že ji miluji! Miluji! Nesmírně a opravdově.<br />
<br />
Příteli, přej mi sílu! Přej mi mnoho štěstí, neboť vše, po čem toužím, je jen a právě že všechno, co je ona. Bez ní... všechny další radosti jsou jen vybledlou napodobeninou štěstí.<br />
<br />
Přej mi, ať je Síla se mnou. Přej mi štěstí. Doufám v štěstí!<br />
<div>
<br /></div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-59648031859913153702017-12-13T15:32:00.001+01:002017-12-20T19:45:01.812+01:00Sklenka<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm_4ncC4W5HjmC9GAKW0TWPEZG44NNHZF3jpt7c-N-qTxwqZW5LZhAeuxNAaX_3v9Wm_jt0iPxteKTyRxb7erhnzDymQk2Hxa58Uv4SPEjU5E8RHe_P1I4QqX9ZG0na3kitsJmbKlX2kix/s1600/the_sorrows_of_young_werther.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="248" data-original-width="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm_4ncC4W5HjmC9GAKW0TWPEZG44NNHZF3jpt7c-N-qTxwqZW5LZhAeuxNAaX_3v9Wm_jt0iPxteKTyRxb7erhnzDymQk2Hxa58Uv4SPEjU5E8RHe_P1I4QqX9ZG0na3kitsJmbKlX2kix/s1600/the_sorrows_of_young_werther.jpg" /></a></div>
Je to jak sedět v kamenné cele na studené podlaze a čekat, než přijdou strážní a odvedou mne na popraviště. Ba ne, příteli můj nejmilejší, je to mnohem horší. Takový vězeň zná svůj osud, byl mu vtištěn do duše plameny dštícím soudcem a stvrzen zaduněním kladívka. Takový chudák tráví poslední chvíle smiřováním se s Bohem. Já, ach já bídný, tápu kolem sebe v temnotě a ještě stále hledám hvězdičku, to malé světélko naděje, které by mi ukázalo směr.<br />
<br />
V jednu chvíli zdá se mi, že je mi můj osud jasný, a snad i na kratičký okamžik dojdu k smíření. Hned s dalším úderem trápeného srdce však zavrhuji své poraženectví, vzkřiknu sám na sebe!: „Mlč, bídáku, cožpak málo ji miluješ? <br />
<a name='more'></a>Ta láska má být tvá zbraň, tvůj štít, zdroj síly, odvahy a víry ve štěstí! Jak se opovažuješ, ty všivé stvoření, byť jen na okamžik zahazovat naději, že vaše láska projde tímto slznatým údolím a nevyjde z něj větší a silnější, než v jakou jsi kdy mohl doufat? Však není ještě všeho konec! Povstaň, červe, a vzmuž se! Zahoď pýchu a tu tvou ztuchlou ješitnost a pokoř se! Neboj se ukázat slzy, kterými nešetříš, a odpros ji! Vstaň, abys mohl pokleknout, odhalit šíji a doznat se, že tvé srdce patří celé jí. Utvrď ji o své lásce, přesvědč ji, že můžeš být lepší a krásnější a že není nic, co bys pro ni neudělal. Vztáhni k ní ruku a řekni ‚Lásko, věř mi, to zvládneme! Pojď, půjdeme klopýtat po té cestě dál a já ti přísahám, že zakrátko roztáhneme zase křídla a budeme se vznášet vysoko v oblacích!‘. Neztrácej naději, ty hlupáku. Věř v to jediné, co je jisté – že ji miluješ. Plně, zcela a nekompromisně.“<br />
<br />
Ach ano, druhu milý, tápu, plácám se. Jak by mne oslepeného hodili do černých vod a řekli "Plav – břeh je blízko." A já nemaje zraku a polykaje chladné vlny vydám se směrem, kde snad tušil bych závan borovic, avšak nemám ponětí, zda nevydal jsem se v záhubu.<br />
<br />
Chvíle se blíží. Již brzy. Již brzy pohlédnu do její krásné tváře. Do tváře, kterou jsem líbával jak tvář anděla. Na rty vřící touhou jak plameny pekelné. Och, jak <a href="https://nesmyslpisy.blogspot.cz/2017/12/touha.html" target="_blank">toužím</a>. Toužím ji sevřít, zlíbat, svléci, milovat.<br />
<br />
Jsem ztracen, příteli. Již mi není pomoci.<br />
<div>
<br /></div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-28212201545122196462016-11-29T19:27:00.002+01:002017-04-29T14:55:43.346+02:00<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">V tvářích pár jablek sluncem zarudlých,<br />na rtech zas třešně svádí k ochutnání,<br />na ňadrech sladká smetana či sníh<br />a liliové poupě v každém z nich.<br /><br />- Edmund Spenser (1522-99)</span>Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-48493378818688848792016-06-20T02:40:00.002+02:002016-06-20T02:41:10.564+02:00Wertherovi, 20. července 2016 | To Werther, June 20th 2016 | ウェルター様へ、2016年6月20日<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiG0FaR3RNmUV03p5gvrXkR34pLUzvcHVjqlsyiAP8E_4FyY6QleguR0Xt0mFvnBXZGKpu22wI5RhejV0zCglTS3z2qOtbqGM-tHLVFDMeGRYMeAWzYQXU7JA-r7pvjJmlUQqLOVFWsUO8Z/s1600/0%252C%252C16266193_303%252C00.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiG0FaR3RNmUV03p5gvrXkR34pLUzvcHVjqlsyiAP8E_4FyY6QleguR0Xt0mFvnBXZGKpu22wI5RhejV0zCglTS3z2qOtbqGM-tHLVFDMeGRYMeAWzYQXU7JA-r7pvjJmlUQqLOVFWsUO8Z/s320/0%252C%252C16266193_303%252C00.jpg" width="320" /></a>Poslyš, příteli můj nejdražší, jakého štěstí se mi tak nenadále dostalo. Vzpomínal jsem již, v psaních ne tak dávných, že prozřetelnost, na kterou jsme vždy tak nevybíravě nadávali, osvítila mi pojednou cestu měděnou září Jejích vlasů a lehkou vůní slíbávanou z jejího těla <br />
<a name='more'></a>mi provoněla nejeden večer.<br />
Určitě si říkáš, že bych to nebyl já, abych nenalezl jedinou záminku ke stížnostem. Však pohleď, jak velice se mýlíš.<br />
Nemohu nalézti byť jediné skrvnky na tom, co pro mě dělá. Nevynechá jedinou příležitost, aby mi rozezněla den svým smíchem, nepromarní jediný náhodný dotyk, aby jej nepřeměnila v pohlazení či polibek. Její trpělivost, tolikrát těžce zkoušená mou mnohdy, však to víš, mrzoutskou náturou, je zázrak, pro který samotný, i kdyby nebylo žádných Jejích dalších předností a krás, bych ji musel zbožňovati, a tak jsem to pouze já, na koho mohu házet špínu.<br />
Ach, příteli, kolikrát si jen pomyslím, že nejsem takové dívky hoden a že se o ni neumím a nemohu řádně postarati. Však co naplat, miluji ji a to tlačí všechny bezradné vzdechy do koutů mé jednoduché mysli a vše, na co se mohu upírat, je pouze Ona.<br />
Přeji ti, abys také nalezl takového štěstí a usínal s úsměvem na rtech tisknoucích se k sobě rdíce, jak tvá mysl bloudí po vzpomínkách na křivky dívky, kterou miluješ.<br />
<br />Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-5443870845567195472016-06-06T21:02:00.000+02:002016-06-06T21:02:07.713+02:00Pražské milování<blockquote class="twitter-tweet" data-lang="cs">
<div dir="ltr" lang="cs">
Táhni sem! Chci být od tebe co nejblíž!<a href="https://twitter.com/hashtag/L%C3%A1skynap%C5%AFl?src=hash">#Láskynapůl</a> <a href="https://twitter.com/hashtag/l%C3%A1skyplno?src=hash">#láskyplno</a> <a href="https://twitter.com/hashtag/opi%C4%8Diny?src=hash">#opičiny</a> <a href="https://twitter.com/hashtag/praha?src=hash">#praha</a> <a href="https://twitter.com/hashtag/jackdaniels?src=hash">#jackdaniels</a></div>
— Zlotřilý Panda (@zlotrilypanda) <a href="https://twitter.com/zlotrilypanda/status/739499531608416259">5. června 2016</a></blockquote>
<script async="" charset="utf-8" src="//platform.twitter.com/widgets.js"></script>Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-53555774172307994372016-05-04T12:07:00.000+02:002016-05-04T12:07:02.445+02:00Krkonoše 2. květen 2016 | Giant Mountains May 2nd 2016<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCSu_0fG-Gm18lH5e9ONg6JwO31pQ4A3nVBiwPyxALtUv4GDNdos_-P_wUrFRpAR80-3NPM5-q_gD6PrBPvemI6wcdDoSNBqN-znLsWBSCqbxohyNJe2meUdI3rQci8b3V-ISTZF-1TJTr/s1600/IMAG0320.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCSu_0fG-Gm18lH5e9ONg6JwO31pQ4A3nVBiwPyxALtUv4GDNdos_-P_wUrFRpAR80-3NPM5-q_gD6PrBPvemI6wcdDoSNBqN-znLsWBSCqbxohyNJe2meUdI3rQci8b3V-ISTZF-1TJTr/s400/IMAG0320.jpg" width="238" /></a>V hrudi koluje ti řezavě čistý vzduch, kolem uší prohání se chladný vítr, nad hlavou se po jasně modré obloze přes den plynule kutálí zlaté slunce. Pohled do údolí pod tvou horou vhání ti do očí slzy dojetí nad malebností a divokou krásou země, která tě zrodila. Znovu se zhluboka nadechneš, jako bys poprvé okoušel, jak chutná svoboda, láska, domov a cítíš, že zde, v prastaré nádheře českých hor, jsi skutečně šťastný.<br />
<a name='more'></a><br />
<div>
<br />
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmYpo5_6yx96ZoZ9VRltXnzldrmpP2E8FwfvNbmN-bt4u2kvygP4aNR1OuYLfPBR-kf8VZiYYbK1t2wchVxArEa-CkEWrtMHf89i_Z-m_gbO2g-hKZm1vkQl_nZbs82X5_mjhjbRWcZ6r6/s1600/IMAG0306.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmYpo5_6yx96ZoZ9VRltXnzldrmpP2E8FwfvNbmN-bt4u2kvygP4aNR1OuYLfPBR-kf8VZiYYbK1t2wchVxArEa-CkEWrtMHf89i_Z-m_gbO2g-hKZm1vkQl_nZbs82X5_mjhjbRWcZ6r6/s640/IMAG0306.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg18djBhkUMjIoxO3alLCQhv2HTW7KdI_rai4cytKQZKgtfZwKAFPt8suOhtHlwo4ITFaTlXBgBAlw1lW5JM1XQr51wvnRnLsIabvYKsruSc5Q86xWZuVUDMPIO-BRqgEkwbGJMINxFhp91/s1600/IMAG0307.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="132" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg18djBhkUMjIoxO3alLCQhv2HTW7KdI_rai4cytKQZKgtfZwKAFPt8suOhtHlwo4ITFaTlXBgBAlw1lW5JM1XQr51wvnRnLsIabvYKsruSc5Q86xWZuVUDMPIO-BRqgEkwbGJMINxFhp91/s640/IMAG0307.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha6Bsq7ncMcvEa1tbA7mLg9mAcRoHT2Y-aL65x8k5ZmpLDNB7UiJqTM1m-2E45NcBePkR3vwgw27NWS3mYFsXxSlcf8QD6orTYsMBqug1GiO8RbHXzeDKB0FvNWNmEeeVwdnLWWpRl17Al/s1600/IMAG0308.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="126" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha6Bsq7ncMcvEa1tbA7mLg9mAcRoHT2Y-aL65x8k5ZmpLDNB7UiJqTM1m-2E45NcBePkR3vwgw27NWS3mYFsXxSlcf8QD6orTYsMBqug1GiO8RbHXzeDKB0FvNWNmEeeVwdnLWWpRl17Al/s640/IMAG0308.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXdjhPksmlWhMlfN6F_u6kWuBw2yQuJoj9mQVA8_1G0XSm7gQhit8eg7KPjseXlyEaAjkyEQ0_fD6vfrlFleq6CC9JqgoNILjyn13bbDOd9DOzpSGkNDzeyzhWXkuDMu3T5rSvqXbqhIWx/s1600/IMAG0314.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXdjhPksmlWhMlfN6F_u6kWuBw2yQuJoj9mQVA8_1G0XSm7gQhit8eg7KPjseXlyEaAjkyEQ0_fD6vfrlFleq6CC9JqgoNILjyn13bbDOd9DOzpSGkNDzeyzhWXkuDMu3T5rSvqXbqhIWx/s640/IMAG0314.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzyZadUCqJcvI4W17dQwKMByhyphenhyphenWsSqa6S84ovn0HJTwRIhwCsBOvrjZ5WEq8tMebMQwfA3tcygYT52U-5IqYvXJhKrQUkN_z_zfix8zLutVugodKb5anZkEO5JBbdPgkF96KYn5MPKk25h/s1600/IMAG0321.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="382" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzyZadUCqJcvI4W17dQwKMByhyphenhyphenWsSqa6S84ovn0HJTwRIhwCsBOvrjZ5WEq8tMebMQwfA3tcygYT52U-5IqYvXJhKrQUkN_z_zfix8zLutVugodKb5anZkEO5JBbdPgkF96KYn5MPKk25h/s640/IMAG0321.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpvF2zVXBmnHHbiYpOSUxvcowESZfyHkhrgs12e8dC_-8J0-NqQfBsnqUN0xznCE7W8XJJOY2DV_7YW7gTr3qIotw1jg1h3TnzljzeSjWwYCfzW3Fldz_hHfCgcNi2UFip_16BqKURvu4q/s1600/V%25C3%25BDst%25C5%2599i%25C5%25BEek.PNG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpvF2zVXBmnHHbiYpOSUxvcowESZfyHkhrgs12e8dC_-8J0-NqQfBsnqUN0xznCE7W8XJJOY2DV_7YW7gTr3qIotw1jg1h3TnzljzeSjWwYCfzW3Fldz_hHfCgcNi2UFip_16BqKURvu4q/s640/V%25C3%25BDst%25C5%2599i%25C5%25BEek.PNG" width="640" /></a></div>
<br />
<div>
<br /></div>
</div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-90792545900198919732016-02-29T22:15:00.002+01:002016-03-19T21:54:58.571+01:00První poslední sklenka vína Wertherova | pokračování opilého hudrování<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaIXUdmyNjYiNVbnUcDIhP4dffQuVlDxNEhFckLitSdEwJL-9R5oLey9eAzFT7J0Gk17vMo4uyL3NwArzi3G8aquiV9M0tiX6YSETQbhk7kEDZBZ-oYhOhW8afJQmBf3bQzNr2nes8aQS-/s1600/wanderer-sea-fog.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaIXUdmyNjYiNVbnUcDIhP4dffQuVlDxNEhFckLitSdEwJL-9R5oLey9eAzFT7J0Gk17vMo4uyL3NwArzi3G8aquiV9M0tiX6YSETQbhk7kEDZBZ-oYhOhW8afJQmBf3bQzNr2nes8aQS-/s320/wanderer-sea-fog.jpg" width="253" /></a>Obraz ten ční nad všemi vzpomínkami a myšlenkami jako uchvatitel nad pokořenými chudáky.<br />
Sedě na barové stoličce hovořím plytce o nedůležitostech s Albertem a s myslí prostou vyšších úvah si v prstech točím se sklenkou druhořadého vína. Chladný vánek venkovního svěžího vzduchu prolétne ospalou místností a jeho ledové pavoučí nožky rozeběhnou se mi po šíji. Bezděčně otočím ztěžklou hlavu ke dveřím.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Pro požár barvy Jejích vlasů všechny ostatní vjemy pomíjí a mrou. <br />
<a name='more'></a>Kroutí se a napínají jak vlny bezedného oceánu za rozbřesku. Ach, i samotný kosmos se zpomalil, aby tu nádheru mohl zcela obsáhnout! Vše, všechno, všecičko za hranicí její krásy se beznadějně propadá v nekonečné hlubiny stínů a zapomnění a na hraně jejich temnosti jako alabastrová soška bohyně krásy svítí Její tvář.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Oči jak temné obrazy hříšných tužeb andělů v černých rámech víček; plátky růže nemohou na sebe naléhati něžněji a s větší neodbytností než Její cudné rty. Její štíhlý krk, ach, příteli, který čteš tyto řádky, varuj se takového ztělesnění svodu k hříchu!, neb v jeho bledé zranitelnosti tkví cosi tajemného, co v muži probouzí divoký neřízený dravčí pud. Jak upír toužím se k němu vrhnout a vtisknout na něj lačná ústa. A pohled můj zří víc a víc. Celou postavu teď očima objímám a krev vře mi v žilách. Uvnitř křičím, zoufale se démon snaží prodrat ven z mé hrudi! A vydávaje pekelný jekot chtivě se touží zmocnit jejího šatstva a rozdrásat jej drápy na cáry, aby odhalil všecku zbylou tajenou a zapovězenou krásu Jejího těla.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
Dech se mi krátí. Hruď se zrychleně pokouší nabírat vzduch v marné snaze uklidnit mou krev. Vstávaje, abych podal té víle, tomu andělu, té bohyni ruku a představil Jí svou nicotnou identitu, cítím s příštím dechem, jak celá skutečnost Její nové přítomnosti v mém životě dopadá na mě s neodvolatelnou vahou a silou jako zvonivý úder bucharu. Přesně krok a čtvrt, než se mne s mileneckou svůdností dotkla její vůně. Pohladila mě po tváři a přes tepnu na krku pronikla pod oděvem k mému srdci, kde tnula drápy do masa a ubrala mi sil. Zeslábl jsem v kolenou, však se silou, jež dodávalo víno proudící mi svaly, podal jsem jí ruku, jak se sluší. Ach, při všech svatých umučených, nikdo nikdy neokusil takovou bolest! Blesky šlehly mi do všech údů a její pohled vpálil se jak cejch do mé mysli.</div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27pt;">
V ten moment jsem věru padl. Zemřel jsem a zrodil se v tom samém okamžiku. Cosi většího, než jsem byl já, nutilo mě zůstat a<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
(<i>navazující události jsou v tuto chvíli stále v pohybu, nemožno tedy jich slovem věrně zachytit</i>)</div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-36933710765032368302016-02-23T23:23:00.001+01:002016-07-08T14:38:41.635+02:00Probouzení<div dir="ltr">
Budík, ten vrah nejkrásnějších snů a kaz bledých rán, jak mu závidím! Vždyť přes svou ječivou nuzotu je tím prvním, co tvé tmavé oči uvidí, když probírají se k životu!<br />
Ještě, ještě jen pár chvil, říkám si, když ze sna vyklouznu a nový den stahuje mi přikrývku. Ještě jen na pár okamžiků chci si myslit, že ležíš vedle mne. Ach, to zklamání! To bodnutí v hrudi!, když víčka poslechnou povelů denního světla. Však v příští myšlence hned nalézám útěchy. Zítra! Zítra snad!</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-r5uczP_HVEscQVdUbm7QmclntXXoTd2BvYE4pBk9WDEJp0G9mzBbRaYQUAuFKHtADXmWW4bGbvy5Whdz7xBVuFlBGsOkj3rjuYXV6E6s0XuJ4JCdAEbUWaiokeBUyi7TkM3nOWIzAVTe/s640/h2_53.183.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;" /></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Edward Hopper</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-r5uczP_HVEscQVdUbm7QmclntXXoTd2BvYE4pBk9WDEJp0G9mzBbRaYQUAuFKHtADXmWW4bGbvy5Whdz7xBVuFlBGsOkj3rjuYXV6E6s0XuJ4JCdAEbUWaiokeBUyi7TkM3nOWIzAVTe/s1600/h2_53.183.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"> </a> </div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-40144309677141067652016-01-27T13:05:00.001+01:002016-02-29T21:38:39.535+01:00Setkání po roce | Ariwara-no Narihira | 在原業平<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/88/Sanj%C5%ABrokkasen-gaku_-_7_-_Kan%C5%8D_Tan%E2%80%99y%C5%AB_-_Ariwara_no_Narihira_Asomi.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="200" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/88/Sanj%C5%ABrokkasen-gaku_-_7_-_Kan%C5%8D_Tan%E2%80%99y%C5%AB_-_Ariwara_no_Narihira_Asomi.jpg" width="140" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ariwara-no Narihira (825-880)<br /><div style="text-align: center;">
<span style="font-size: 12.8px;">在原業平</span></div>
</td></tr>
</tbody></table>
<i>Měsíc dnes svítí tak jako tenkrát,</i><br />
<i>loni jak bylo, jaro je zas:</i><br />
<i>jenom já nejsem</i><br />
<i>tím, co jsem býval,</i><br />
<i>jenom já nejsem, co loni v ten čas.</i><br />
<i><br /></i>
<br /><br /><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">月やあらぬ <br />春や昔の<br />春ならぬ <br />我が身ひとつは <br />もとの身にして</span>Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-31516094613843033942016-01-17T17:01:00.000+01:002018-01-15T23:27:51.190+01:00Konec telegramů v Čechách<blockquote class="twitter-tweet" lang="cs">
<div dir="ltr" lang="cs">
Chtěl jsem Jí na poslední chvíli, než odletí ještě dál, než už je, poslat telegram.Telegrafní služba byla před 6 lety zrušena
<a href="https://twitter.com/hashtag/zlomen%C3%BDromeo?src=hash">#zlomenýromeo</a></div>
— Zlotřilý Panda (@PetrKuncl) <a href="https://twitter.com/PetrKuncl/status/688089518856093696">15. Leden 2016</a></blockquote>
<script async="" charset="utf-8" src="//platform.twitter.com/widgets.js"></script>Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-91375923251949674942016-01-10T00:12:00.001+01:002016-01-28T23:16:53.898+01:00Hřích šeptá francouzsky<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO2yIfzx4H336srM1VQRO_GMU20nwnhS6q9QkbrksMaiDtplXwqOfgQ9Is8l5xJsB4RUr0HXhSAVo-1yBwoiBaZINzns3cUgmNIPhyphenhyphenz8nGaz9qA2I0BTxRJ19WOenvPo9zS9yRUmfh1bEB/s1600/_DSC5038ps.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="102" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO2yIfzx4H336srM1VQRO_GMU20nwnhS6q9QkbrksMaiDtplXwqOfgQ9Is8l5xJsB4RUr0HXhSAVo-1yBwoiBaZINzns3cUgmNIPhyphenhyphenz8nGaz9qA2I0BTxRJ19WOenvPo9zS9yRUmfh1bEB/s400/_DSC5038ps.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
k poslechu: <a href="https://www.youtube.com/watch?v=QAlo_1zQDuo">♪♪♪</a><br />
<br />
Zavřu oči a znovu cítím Její lehký parfém. Na tváři mě zalechtají havraní vlasy, konečky prstů<br />
bloumám po Její jemné světlé pleti a varuji se toho, abych se nezatoulal příliš daleko. Vlahé rty malých úst se mírně pootevřené přiblíží k mému uchu. Na krku cítím Její teplý dech. Šeptá mi něco francouzsky. Nevím, co to znamená, ale má to melodii hříchu. Tisknu Ji ještě pevněji a slíbávám poslední zbytky rudé rtěnky.Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-64223028919492202362016-01-07T19:59:00.000+01:002016-01-18T12:02:30.473+01:00cze/en: Přecházení | Passing<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDSdYWI0Jpb_tv6LuVVrzQPW5v0LAGuy2RnNyOB871BGOq1DIKJcRC_Z0DQSpBa6jdVJa-kIC6kQaY6S82WB4SaSGYVee8ju2f7j7dvIGSZ62QRRUby2YgMEFz05rL2Ml1rwdKg2c2CbtX/s1600/DSC_4329.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDSdYWI0Jpb_tv6LuVVrzQPW5v0LAGuy2RnNyOB871BGOq1DIKJcRC_Z0DQSpBa6jdVJa-kIC6kQaY6S82WB4SaSGYVee8ju2f7j7dvIGSZ62QRRUby2YgMEFz05rL2Ml1rwdKg2c2CbtX/s320/DSC_4329.JPG" width="320" /></a>Znáš takové ty dny a týdny, kdy jen procházíš životem a nevnímáš nic než jen tupou ozvěnu v uších a<br />
nezřetelné stíny postav, které<br />
míjíš cestou domů? Kdy se cítíš absolutně prázdná jako kamenný sál? Takové ty nekonečné chvíle, kdy ležíš v posteli nebo sedíš u okna a zíráš do prázdna? Kdy netoužíš po ničem? Po ničem jiném než po tom, abys pod tou peřinou nebyla sama? Abys cítila kolem svého krku teplé paže někoho druhého a na tváři vlahý pravidelný dech, jak spokojeně usíná vedle tebe, protože se tak cítí bezpečně? <br />
Chybí mi časy, kdy se mě takové chvíle vůbec netýkaly... Nevím, jestli jsem prázdný já nebo svět kolem mě...<br />
<div>
<br /></div>
<div>
<i>Do you know that sort of days and weeks when you just pass through your life and don't recognize anything but hollow echo in ears and blurred shadows of figures that you are passing on your way back home? When you feel absolutely empty like a stone hall? Those infinite moments when you are lying in bed or sitting in front of window and staring into emptiness? When you don't yearn for anything. Anything but not being alone under that blanket. To feel somebody's warm arms around your neck and soft breath on cheek as she easily falls asleep next to you because she feels safe that way?</i></div>
<div>
<i>I miss times when such moments didn't concern me at all... I do not know whether it is me or the world around who is empty.</i><br />
<i><br /></i>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://i.4cdn.org/wsg/1451109347954.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://i.4cdn.org/wsg/1451109347954.gif" /></a></div>
<i><br /></i></div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-15139680848961498732016-01-06T12:50:00.001+01:002016-01-07T19:46:45.013+01:00en: Once I lived in Watermelon sugar<i>play <a href="https://www.youtube.com/watch?v=u7L5BR7ObQc">this </a>and read</i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8lP3jT_T4IjvQ5_pmpbbxLdkRJkfrYZKr_h17hjgp-jATLMiFw_-l9XrsMu1vkBdDt4dfZCRyZp28Pk7U5bD6yjkSZcUVbqpxg0yiFeb3aZamJWAYOJZx77dcsbn4cZ00-Q6-dHgsCLux/s1600/_DSC9635.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8lP3jT_T4IjvQ5_pmpbbxLdkRJkfrYZKr_h17hjgp-jATLMiFw_-l9XrsMu1vkBdDt4dfZCRyZp28Pk7U5bD6yjkSZcUVbqpxg0yiFeb3aZamJWAYOJZx77dcsbn4cZ00-Q6-dHgsCLux/s200/_DSC9635.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
Once I lived in Watermelon sugar. She was an angel and angles certainly are being made from <br />
Watermelons. And she was the sweetest one. My life was soaked with her sweetness and everytime we made love our bodies were covered in sweet sweat. Sometimes, when I lie down and close eyes, I still can smell rests of the sugar that crystallized in our pores while we were falling asleep hugging. It was a drog for me. Without Watermelon sugar I am distant from my world of happiness. Half of the man I used to be.<br />
<div style="text-align: center;">
<i>Because I did live in Watermelon sugar once...</i></div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-74071097881863626532015-12-22T17:18:00.000+01:002016-02-07T23:45:31.525+01:00STAR WARS The Force Awakens | review<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<a href="http://a.dilcdn.com/bl/wp-content/uploads/sites/6/2015/10/star-wars-force-awakens-official-poster.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="http://a.dilcdn.com/bl/wp-content/uploads/sites/6/2015/10/star-wars-force-awakens-official-poster.jpg" height="320" width="216" /></a><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;"><b><span style="color: red;">UPOZORNĚNÍ</span></b>: Následující review
obsahuje informace o příběhu STAR WARS Síla se probouzí. Pokud jste film ještě
neviděli, nečtěte dále tento článek.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<span style="line-height: 18.4px;"><br /></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;"></span></div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">Recenzovat tak dlouho napjatě očekávané
nové Hvězdné války je pro mě jako pro fanouška nelehká věc. Jen velmi těžko se
dovedu na celý film podívat nezaujatým nezfanatizovaným pohledem. Věděl jsem,
že střízlivého názoru určitě nebudu schopný hned druhý den po premiéře, že budu
potřebovat nabrat nějaký odstup. A tak jsem mezitím radši na film zašel ještě
jednou. To se ukázalo jako skvělé rozhodnutí. I přes obecné nadšení, které jsme
po premiéře s mými dvěma nejlepšími kamarády nad vínem sdíleli, jsme
k The Force Awakens měli mnoho zásadních výhrad. Po druhém zhlédnutí jich
ale pro mě velké množství zcela ztratilo na důležitosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">Výhrady, které jsem si uchoval
i nadále, jsou vlastně jen tři:<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-left: 63.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 63.0pt; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">1.<span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal; line-height: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span dir="LTR"><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">HUDBA. John Williams je bůh, to
víme už dlouho. Ani tentokrát nesložil špatný soundtrack. Nesložil ale ani
skvostný soundtrack, jako ke všem ostatním dílům ságy. Že jsme se ani
s touto novou trilogií nedočkali nového Main Theme, to není zase taková
katastrofa, ale absolutně postrádám výrazný theme song, který každá epizoda
doposavad měla. Pro ep. 1 to byl <a href="https://www.youtube.com/watch?v=qzVBqBosf5w">Duel of the Fates</a>, pro ep. 2 <a href="https://www.youtube.com/watch?v=9nk_WHHTQtY">Across the Stars</a>,
Pomsta Sithů podlamovala nohy <a href="https://www.youtube.com/watch?v=dRgXGigPKuc">Battle of Heroes</a>, v případě Nové naděje to
jakožto k úplně prvnímu Star Wars filmu byla úvodní <a href="https://www.youtube.com/watch?v=4rQSJDLM8ZE">znělka</a>, eventuálně
<a href="https://www.youtube.com/watch?v=eGy1BRO1WCs">Cantina Band</a> a <a href="https://www.youtube.com/watch?v=BjDaPOWdx6s">Throne Room Theme</a>, s Impérium vrací úder jsme se dočkali té
asi nejcharaktističtější znělky vůbec – <a href="https://www.youtube.com/watch?v=xRRtOJqB8PU">Imperial March</a>. Návrat Jediho zase
rozbušil srdce epickým <a href="https://www.youtube.com/watch?v=KQxKOlrfZKc">Final Duel</a>. Co jsme ale dostali v TFA? Těšil jsem
se na emotivní <a href="https://www.youtube.com/watch?v=kCN9K_a-MpE">znělky</a>, kterými jsme byli obšťastňováni už v prvních
trailerech a teaserech, ale ty se ani ve filmu, ani na soundtracku neobjevily.
Škoda. Teprve v samotném závěru, kdy se Rey setkává s Lukem,
zaslechneme výraznější <a href="https://www.youtube.com/watch?v=cUBUlKgsNK8">melodii</a>, ale ta pasáž je natolik krátká, že se vám
vykouří z hlavy dřív, než opustíte kinosál.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-left: 63.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 63.0pt; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">2.<span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal; line-height: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span dir="LTR"><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">30
LET. Ta doba, která dělí Návrat Jediho a Síla se probouzí, je pro pochopení
nového příběhu kritická. A přesto jí bylo věnováno překvapivě málo prostoru.
Jaký je rozdíl mezi Novou republikou a Odbojem? Proč Republika nezničila zbytky
Impéria a nezabránila tak vzniku Prvního řádu? Do jaké míry a zda vůbec je
Odboj Novou republikou podporován? V prequelech bylo politiky a
politického debatění mnoho, přestože to nebylo vůbec potřeba – v epizodách 1-6
je naprosto jasné, která strana je ta hodná a která je ta zlá, kdežto v sedmičce
absolutně chybí jakékoli představení politických vztahů a závislostí mezi třemi
nejdůležitějšími frakcemi, které hýbou novým universem. Přitom by na to stačilo
jen pár dalších řádků v úvodním běžícím textu, který mi přišel tak strohý,
až byl téměř zbytečný.<br />
Naproti tomu dávám zapravdu své dobré známé, která mi svým
postřehem připomněla, že musím udržovat nadhled a že nemůžu chtít mít všechno
hned. Dovolím si ji tu citovat: „</span></span><i><span lang="SK" style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">To
nevysvetlené prázdno medzi epizódou </span></i><st1:metricconverter productid="6 a"><i><span lang="SK" style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">6 a</span></i></st1:metricconverter><i><span lang="SK" style="font-size: 12pt; line-height: 115%;"> 7 vnímam naopak ako plus :-) Ak rozprávate príbeh a
hlavne takúto veľkolepú ságu nechcete a nemôžete všetko vysvetliť naraz. Je to
sofistikovaná hra s divákom, ktorého nútite klásť otázky a zamýšľať sa nad tým,
čo sa v tom medzičase mohlo vlastne odohrať, že terajší svet vyzerá práve
takto. Dovoliť si to môžete aj preto, že máte k dispozícii ďalšie dve
pokračovania.</span></i><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">“<br />
Ano, je to přesně tak. Postavy a frakce nebyly v TFA úplně vykreslené,
neznáme pořádně jejich původ a motivy, jenže…! To si říkáme my, fanoušci, kteří
se do Star Wars už narodili, protože vnímáme předešlých šest epizod rovnou jako
celek. Ale vezměte si, že byste viděli jen Novou naději. Máte tu nějakého
farmboye, kterému impérium zabilo jediné dva příbuzné, princeznu, které
impérium vodbouchlo rovnou celou planetu, a pak nějakého pašeráka s chlupatým
vopičákem po boku a haldou dluhů na krku. Také nejprve nevíme, jak Lukeův otec
zemřel, jak ho Vader měl zabít, nevíme, do jaké rodiny Leia patřila, a jak
vlivný takový královský rod v galaxii byl. Dokonce ani samotná postava
Darth Vadera není zprvu nijak zvlášť vysvětlená. Prostě tam nakráčí černý obr,
o kterém se pak Ben mezi řečí zmíní, že pozabíjel jakési rytíře Jedi (ano, ani
o nich v ten moment nevíme vůbec nic, stejně jako nevíme, co jsou
v ep. 7. rtytíři řádu Ren). To všechno dokreslují až další epizody.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-left: 63.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 63.0pt; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">3.<span style="font-size: 7pt; font-stretch: normal; line-height: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span dir="LTR"><span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">OPAKUJÍCÍ
SE MOTIV SUPERZBRANĚ. To, že si Impérium postavilo druhou Hvězdu smrti a
Rebelové ji znovu a ne zcela nepodobným způsobem zničili, ještě nepůsobilo
nepřirozeně. Když něco obdobného ale postavíte potřetí a stejně vám takovou
dozajista velmi levnou hračku rebelové zase vyhodí do vzduchu, to už se musíte
ptát, jestli tu někdo nespadl z wroshyru na hlavu.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">Hudbu i informační nedostatky
ještě rád dovedu přehlížet, ale tohle bylo už příliš. Oproti tomu ale Síla se
probouzí vzbuzovala spoustu krásných zářivých zvonivých pocitů a dojmů. Děj byl
nadupaný od spodku po čepici, nebyla v něm naprosto žádná slepá místa,
která byste při dalších sledováních chtěli přetáčet, stopáž byla pečlivě
vyměřená – film nebyl ničím uměle nastavovaný, ale ani nebyl příliš krátký, což
z něj v moderní filmografii dělá skvostnou výjimku. Bylo jasně znát,
že dialogy už nepíše božský George, protože nepůsobí jak z telenovely,
jsou nabyté přirozeným situačním humorem a z postav tak i přes jejich nejasné
historické pozadí modeluje trojrozměrné bytosti, které si rychle zamilujete.
Nepamatuji, kdy jsem naposledy tak rychle začal fandit nějakému <i>bromance</i>, jako tomu bylo u Poea a Finna.
No a Rey? Rázem se ze mě zase stal platonicky zamilovaný puberťák. Velkou
poklonu musím složit maskérům (a možná i těm, co mají na starost
photoshopping?) za to, jak dokázali omladit Harrisona s Carrie. Obzvlášť
na ní odvedli kus mistrovské práce. Konečně jsme se také dočkali pořádné akce,
kde stormtroopeři nepůsobí jako opilí strejdové na pouti se vzduchovkou, ale
jako prvotřídní vojáci, kteří vědí, jak dělat svou práci. Letecké bitvy. By the
Force! George Lucas musel při premiéře blednout závistí, když to porovnal
s tím druhoválečným propadákem Red Tails, který natočil před pár lety. Na
výsost skvělá vizuální stránka filmu se zde projevila úplně nejvíce. Kamera
skvěle kombinovala statické záběry z kokpitů a akční pohyblivé záběry,
bitvy byly rychlé, ale přehledné a hlavně uvěřitelné. Trošku nešikovná mi
kamera přišla při několika málo příležitostech během lightsaber bitky
v závěru filmu. Temné prostředí lesa, rychlé střihy rychle pohybujících se
postav – to všechno způsobilo, že jsem při prvním sledování měl dojem, že Rey
Kylovi nejdříve usekla nohu, ale on pak znovu vstal a pokračoval dál, abych si
vzápětí myslel, že mu usekla celou hlavu. Nakonec ale měl jen pořádný šlinc
přes obličej. Celkově kamera působila jinak, než jak jsme byli zvyklí
z předchozích dílů, ale nemyslím si, že by to vůbec něčemu vadilo. Naopak
to nahrává pocitu, že se skutečně jedná o novou generaci Star Wars. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">O hlavních postavách jsem už
mluvil. Zpočátku mě jejich nedostatečné vykreslení zlobilo, ale opět si musím
uvědomit, že se pohybujeme ve světě Star Wars, kde kouzlo celého jeho universa
spočívá v tom, že mnoho informací leží i mimo filmy nebo přinejmenším ne
pouze v jedné z epizod.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">I když by se mnou můj
spolusledující kamarád nesouhlasil, mě osobně velmi fascinuje postava Kylo
Rena. Představuje zajímavý protipól Darth Vadera a naopak současně ztělesňuje
celou jeho osobnost. Kylo je plný rozporů, se kterými jsme se ve Hvězdných
válkách ještě nesetkali, a přináší tak velmi působivé osvěžení toporného vnímání
bipolarity Síly. Dosud se mělo za to, že pouze Temná strana může svádět Jedie,
a ne naopak. Kylo ale sám řekl, že cítí
svody Světlé strany. Přidání tohoto třetího rozměru byla velmi zajímavá
myšlenka, za kterou Lewrencovi s J. J. tleskám. Kylo Ren je surový
záporňák v podání jemné, možná trošku přihlouplé, tváře Adama Drivera, což
jen podtrhuje jeho rozervanost mezi dobrem a zlem. Těším se na to, až se o jeho
minulosti dozvíme více v dalších dílech. Škoda, že už to ale bude trochu
pozdě. Harrison by se mohl uhrát k smrti a stejně bez minimálního přehledu
o jejich vzájemné minulosti z jejich společné osudové scény nemůže vyždímat ten její obrovský
potenciál fatality, jaký nabízela.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">Další takovou postavou, která
vyvolává spoustu otázek, je Rey. Kdo je to? Kdo jsou její rodiče? Jak je možné,
že je tak mocná v Síle? Proč má na Anakinův/Lukeův světelný meč takový
vliv? Film nabízí spoustu odkazů poukazujících na možnost, že by mohla být
Lukova dcera, kterou jako malou vysadil na Jakku, aby ji pravděpodobně uchránil
před stejným osudem, který potkal Kyla. Další ukazatele toho, že její původ
nebude jen tak ledajaký, je Kylova reakce, když se dozví, že BB-8 v útěku
z Jakku pomáhalo nějaké děvče: „<i>What
girl?!</i>“ a její výjimečná zručnost při pilotování, ačkoli v ničem
takovém, jako je Falcon, nikdy předtím neseděla – vždyť Skywalkerovi byli vždy
neobyčejně nadaní piloti. Současně si ale dovolím poukázat na kratičký úsek
v dialogu mezi ní a Finnem, kdy s údivem vykřikuje, že si
myslela, že Luke Skywalker je jen legenda. Kdyby byl skutečně její otec a jako
přibližně pětiletou ji vysadil na Jakku, tato její poznámka by byla absolutně
nelogická. Absence jakýchkoli informací o její matce, Lukově ženě, by byla
další výrazná díra v příběhu. Seznamovat se až v druhém díle
s nějakou zbrusu novou postavou, která v Lukově životě po Návratu
Jediho zastávala důležitou roli, by bylo vážně nešťastné. Takže pravda bude
nejspíš ležet někde jinde a na její odhalení si musíme ještě dva roky počkat :)<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">J. J. Abrams nám dal pravé Star
Wars. Tradiční, klasické, fan-friendly a současně nepodbízející se. Navrátil do
světa Hvězdných válek určitou pohádkovost, která v prequelech značně
utrpěla. Vrátila se velká tajemství, osudovost zastoupená rodinou Skywalkerů a
naopak nás J. J. ušetřil únavných diskuzí o zdaňování obchodních cest a o
obchodních koncesích. Vše se odehrává na samotném poli nikdy nekončící války
mezi dobrem a zlem. Ne na celním úřadě. A především! Nepadlo ani slovo o
midichlorianech. Vše je pohádkové, a přesto ani stopa po Disneym. J. J. natočil
silný emotivní příběh s poutavými postavami, na jejichž další vývoj se
velmi těším. Šikovně nenásilnou cestou zapojil do děje hrdiny původní trilogie
a zvládl to i bez toho, aby jejich vlastní silná mytologie zastínila postavy
nové.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<span style="font-size: 12pt; line-height: 115%;">Síla se probouzí je výborný
film, který i přes několikero připomínek rozhodně zařazuji mezi své
nejoblíbenější a v rámci celé ságy váhám, zda ho nedosadit na druhé místo
za Impérium vrací úder místo Pomsty Sithů. Rozhodně je to skvělý start nové
trilogie a již teď si troufnu hádat, že vysoce překoná prequely. Má pro to
zatím ty nejlepší předpoklady.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 27.0pt;">
<br /></div>
Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1705352630906486535.post-38029025861452088132015-12-10T00:18:00.001+01:002017-12-17T12:07:34.216+01:00Opilé hudrováníMilostný chtíč je mrcha nevděčná, která se ve své elementárnosti tváří nevinně, však ve své pýše smývá cudné pomezí mezi <br />
láskou touženou a láskou k drahému příteli.Wertherhttp://www.blogger.com/profile/06785168567290132199noreply@blogger.com0