Superstar

Superstar, vy N@vátorský volové, to jsou ti, po kterých tu něco zůstane. Takový ty hvězdy, který i když vyhasnou, jejich světlo k nám letí ještě mnoho a mnoho let. Ne ty třpytky, co zablikají a ráno si na ně už nikdo nevzpomene.

Pod zvuky téhle hvězdy jsem se v minolosti zamiloval, sešíval si zlomené srdce, pokračoval dál a zamiloval se znovu. Pan Hapka mi zanechal spoustu, i když ne vždy těch nejveselejších, ale neméně silných a důležitých, vzpomínek ukrytých v jeho muzice. TO - to je to, čemu se říká superstar.

Ztracený rýmopis | Lost rhymescript

Když v nepořádku na psacím stole najdete utržený papírek s dva týdny starým rýmopisem, na který jste zapomněli.

Bylo to letmé, jen zlomek z mála.

I když jen na jeden úder srdce.
Nejdřív nevěděla a hned se zase smála
rty nevinně se dotkly přece.

cze/en: U druhé hvězdy doprava a pak rovně až do rána | Second star to the right, and straight on till morning

Celý člověk ve mně se kroutí, jako když ždímete mokrý hadr, a štěstí ze mě crčí proudem. Určitě mi seberou papíry - létám a jsem namol opilý, i když jsem nevypil jedinou kapku alkoholu. Vrátila jsi mi můj stín, Melounku.

Bezrýmopis japonského podzimu | Haiku naruby | Nonpoetry of Japanese autumn | Haiku inside out

Jas podzimního slunce

v barvách listí
těší se na tvém líčku

Autumn sun's glow
in colors of leaves
relishes on your cheek


秋の日光
葉の色である
頬に休憩

Staré nesmyslpsaní | koncept 22.07.2014

Podzimy letních lásek

V nocích v horečce po lásce věčný hlad
Děsné sny se mísí v obrace a šíří chlad

Pelešení | Rýmopis dlouhé chvíle | 長時間の歌

Zahazuju pušku, zahazuju meč,

na co čekáš, děvče, už se svleč!

Když se rodí něco krásného | Žába zakletá v princeznu | teaser

nebojmalicka.tumblr.com/post/92551949871/to-si-k-tomu-asi-pustte

Thimble & Acorn

You know that place between sleep and awake; that place where you can still remember dreaming?
That's where I will always love you. That's where I will be waiting.
 - Peter Pan

Pár slov | Idol a Hrdina

Jen velmi krátce bych se rád vyjádřil k něčemu, co mě už dlouhou dobu trápí.

V odkazu na dnešní smutné zprávy o smrti čtyř českých vojáků

Kouzlo světlušek

V uplynulých týdnech jsem několikrát vykročil na nevšední pouť do minulosti sebe sama. Pokaždé to bylo ve chvíli, kdy jsem osaměl u dohasínajícího ohně, klacíkem šťoural do žírajících uhlíků a nechal myšlenky v mé hlavě volně plout, kam se jim zlíbí.

Neumím pít | sebezpyt

S konečnou platností musím říct, že neumím pít. Za ty roky jsem někde po cestě ztratil schopnost odchytit ten moment, kdy máte vyměnit sklenku bílého rumu za hrnek vody, chlemtat ji po litrech a doufat, že se ráno probudíte ve své posteli bez vážnějších zranění na těle i na hrdosti a bez kocoviny, při které byste si dobrovolně položili hlavu pod gilotinu, jen abyste se jí zbavili.

O lásce a jedné ženě | mělká úvaha červnového šírání

Chci psát o lásce a jedné ženě. Ne o lásce k té ženě, ale o lásce a té ženě. Neboť nevím, jestli to, co tu u ní je, je láska, a jestli to je láska, pak nevím, co láska je. Ale je tu ta žena. Mladá a krásná.

Ernest Hemingway | Midnight in Paris

"A když se s ní milujete, pociťujete opravdovou a překrásnou vášeň a alespoň pro ten okamžik nemáte strach ze smrti?" [...]
"Všechna zbabělost pochází z nemilování nebo z milování špatně, což je ta samá věc."

"And when you make love to her, you feel true, and beautiful passion and you, for at least that moment, lose your fear of death?" [...]
"All cowardice comes from not loving, or not loving well, which is the same thing."

Růže tady nefungují

Při noci soumraku milenku objímal
chlapec bláhový nic než její vůni nevnímal
v zajetí touhy sladkost její jemnosti ochutnal
v ten moment zatracen byl, když ji miloval

Spletenec vášně nic než krutou slast neskýtal
akt lásky poznat dal to, co hrudi zvon ukrýval
proč by si svět jinak maloval?
Proč? Teď, když ji miloval?

Jsem (ze starých šuplíkových výškrabků)

JSEM


jako poslední suchý list na umírajícím stromě
jako smutný komik
jako prázdná židle v opuštěném domě
jako ukojený alkoholik

Na dušičky - na potivy písně Daniela Landy (ze starých šuplíkových výškrabků)

Měsíc v úplňku září jasným stříbrným světlem na čisté obloze, hvězdy poblikávají a třpytí se jako modré diamanty. Vítr ševelí ve stromech a zpívá prastaré písně ze zapomenutých dob. Les spí, dýchá pomalu a pravidelně, avšak puls má neklidný a dává tušit něco tajemného. Zahoukání sovy působí strašidelným dojmem a orchestr cvrčků nabírá mystický rytmus.

Chcípni, fašistická svině! (ze starých šuplíkových výškrabků)

Prásk! Rozlétly se dveře a do bytu vtrhly čtyři postavy v kožených pláštích. Trhl jsem sebou, vyskočil z postele a rozběhl se k velkému pracovnímu stolu. Mám tam přeci v zásuvce revolver.

Hopsky! Hopsky! (ze starých šuplíkových výškrabků)

Hopsky! Hopsky!

Uslyšel jsem to znovu! Už třetí noc mi něco hopskalo za dveřmi. Co to jen může být? Unaveně jsem postupně vysoukal své rozespalé tělo zpod peřiny a odklopýtal se ke klice. Pomaloučku, polehoučku jsem pootevřel dveře a nahlédl do kuchyně.

Hopsky! Hopsky!

Zimy minulé a léta budoucí

Nový rok, ačkoli to vlastně není nikterak zvláštní čas v lidském životě, bývá momentem, kdy přehodnocujeme svou minulost a na jejích základech si vytyčujeme cíle své budoucnosti.