22.12.15

STAR WARS The Force Awakens | review

UPOZORNĚNÍ: Následující review obsahuje informace o příběhu STAR WARS Síla se probouzí. Pokud jste film ještě neviděli, nečtěte dále tento článek.


Recenzovat tak dlouho napjatě očekávané nové Hvězdné války je pro mě jako pro fanouška nelehká věc. Jen velmi těžko se dovedu na celý film podívat nezaujatým nezfanatizovaným pohledem. Věděl jsem, že střízlivého názoru určitě nebudu schopný hned druhý den po premiéře, že budu potřebovat nabrat nějaký odstup. A tak jsem mezitím radši na film zašel ještě jednou. To se ukázalo jako skvělé rozhodnutí. I přes obecné nadšení, které jsme po premiéře s mými dvěma nejlepšími kamarády nad vínem sdíleli, jsme k The Force Awakens měli mnoho zásadních výhrad. Po druhém zhlédnutí jich ale pro mě velké množství zcela ztratilo na důležitosti.
Výhrady, které jsem si uchoval i nadále, jsou vlastně jen tři:
1.      HUDBA. John Williams je bůh, to víme už dlouho. Ani tentokrát nesložil špatný soundtrack. Nesložil ale ani skvostný soundtrack, jako ke všem ostatním dílům ságy. Že jsme se ani s touto novou trilogií nedočkali nového Main Theme, to není zase taková katastrofa, ale absolutně postrádám výrazný theme song, který každá epizoda doposavad měla. Pro ep. 1 to byl Duel of the Fates, pro ep. 2 Across the Stars, Pomsta Sithů podlamovala nohy Battle of Heroes, v případě Nové naděje to jakožto k úplně prvnímu Star Wars filmu byla úvodní znělka, eventuálně Cantina Band a Throne Room Theme, s Impérium vrací úder jsme se dočkali té asi nejcharaktističtější znělky vůbec – Imperial March. Návrat Jediho zase rozbušil srdce epickým Final Duel. Co jsme ale dostali v TFA? Těšil jsem se na emotivní znělky, kterými jsme byli obšťastňováni už v prvních trailerech a teaserech, ale ty se ani ve filmu, ani na soundtracku neobjevily. Škoda. Teprve v samotném závěru, kdy se Rey setkává s Lukem, zaslechneme výraznější melodii, ale ta pasáž je natolik krátká, že se vám vykouří z hlavy dřív, než opustíte kinosál.
2.      30 LET. Ta doba, která dělí Návrat Jediho a Síla se probouzí, je pro pochopení nového příběhu kritická. A přesto jí bylo věnováno překvapivě málo prostoru. Jaký je rozdíl mezi Novou republikou a Odbojem? Proč Republika nezničila zbytky Impéria a nezabránila tak vzniku Prvního řádu? Do jaké míry a zda vůbec je Odboj Novou republikou podporován? V prequelech bylo politiky a politického debatění mnoho, přestože to nebylo vůbec potřeba – v epizodách 1-6 je naprosto jasné, která strana je ta hodná a která je ta zlá, kdežto v sedmičce absolutně chybí jakékoli představení politických vztahů a závislostí mezi třemi nejdůležitějšími frakcemi, které hýbou novým universem. Přitom by na to stačilo jen pár dalších řádků v úvodním běžícím textu, který mi přišel tak strohý, až byl téměř zbytečný.
Naproti tomu dávám zapravdu své dobré známé, která mi svým postřehem připomněla, že musím udržovat nadhled a že nemůžu chtít mít všechno hned. Dovolím si ji tu citovat: „
To nevysvetlené prázdno medzi epizódou 6 a 7 vnímam naopak ako plus :-) Ak rozprávate príbeh a hlavne takúto veľkolepú ságu nechcete a nemôžete všetko vysvetliť naraz. Je to sofistikovaná hra s divákom, ktorého nútite klásť otázky a zamýšľať sa nad tým, čo sa v tom medzičase mohlo vlastne odohrať, že terajší svet vyzerá práve takto. Dovoliť si to môžete aj preto, že máte k dispozícii ďalšie dve pokračovania.
Ano, je to přesně tak. Postavy a frakce nebyly v TFA úplně vykreslené, neznáme pořádně jejich původ a motivy, jenže…! To si říkáme my, fanoušci, kteří se do Star Wars už narodili, protože vnímáme předešlých šest epizod rovnou jako celek. Ale vezměte si, že byste viděli jen Novou naději. Máte tu nějakého farmboye, kterému impérium zabilo jediné dva příbuzné, princeznu, které impérium vodbouchlo rovnou celou planetu, a pak nějakého pašeráka s chlupatým vopičákem po boku a haldou dluhů na krku. Také nejprve nevíme, jak Lukeův otec zemřel, jak ho Vader měl zabít, nevíme, do jaké rodiny Leia patřila, a jak vlivný takový královský rod v galaxii byl. Dokonce ani samotná postava Darth Vadera není zprvu nijak zvlášť vysvětlená. Prostě tam nakráčí černý obr, o kterém se pak Ben mezi řečí zmíní, že pozabíjel jakési rytíře Jedi (ano, ani o nich v ten moment nevíme vůbec nic, stejně jako nevíme, co jsou v ep. 7. rtytíři řádu Ren). To všechno dokreslují až další epizody.
3.      OPAKUJÍCÍ SE MOTIV SUPERZBRANĚ. To, že si Impérium postavilo druhou Hvězdu smrti a Rebelové ji znovu a ne zcela nepodobným způsobem zničili, ještě nepůsobilo nepřirozeně. Když něco obdobného ale postavíte potřetí a stejně vám takovou dozajista velmi levnou hračku rebelové zase vyhodí do vzduchu, to už se musíte ptát, jestli tu někdo nespadl z wroshyru na hlavu.
Hudbu i informační nedostatky ještě rád dovedu přehlížet, ale tohle bylo už příliš. Oproti tomu ale Síla se probouzí vzbuzovala spoustu krásných zářivých zvonivých pocitů a dojmů. Děj byl nadupaný od spodku po čepici, nebyla v něm naprosto žádná slepá místa, která byste při dalších sledováních chtěli přetáčet, stopáž byla pečlivě vyměřená – film nebyl ničím uměle nastavovaný, ale ani nebyl příliš krátký, což z něj v moderní filmografii dělá skvostnou výjimku. Bylo jasně znát, že dialogy už nepíše božský George, protože nepůsobí jak z telenovely, jsou nabyté přirozeným situačním humorem a z postav tak i přes jejich nejasné historické pozadí modeluje trojrozměrné bytosti, které si rychle zamilujete. Nepamatuji, kdy jsem naposledy tak rychle začal fandit nějakému bromance, jako tomu bylo u Poea a Finna. No a Rey? Rázem se ze mě zase stal platonicky zamilovaný puberťák. Velkou poklonu musím složit maskérům (a možná i těm, co mají na starost photoshopping?) za to, jak dokázali omladit Harrisona s Carrie. Obzvlášť na ní odvedli kus mistrovské práce. Konečně jsme se také dočkali pořádné akce, kde stormtroopeři nepůsobí jako opilí strejdové na pouti se vzduchovkou, ale jako prvotřídní vojáci, kteří vědí, jak dělat svou práci. Letecké bitvy. By the Force! George Lucas musel při premiéře blednout závistí, když to porovnal s tím druhoválečným propadákem Red Tails, který natočil před pár lety. Na výsost skvělá vizuální stránka filmu se zde projevila úplně nejvíce. Kamera skvěle kombinovala statické záběry z kokpitů a akční pohyblivé záběry, bitvy byly rychlé, ale přehledné a hlavně uvěřitelné. Trošku nešikovná mi kamera přišla při několika málo příležitostech během lightsaber bitky v závěru filmu. Temné prostředí lesa, rychlé střihy rychle pohybujících se postav – to všechno způsobilo, že jsem při prvním sledování měl dojem, že Rey Kylovi nejdříve usekla nohu, ale on pak znovu vstal a pokračoval dál, abych si vzápětí myslel, že mu usekla celou hlavu. Nakonec ale měl jen pořádný šlinc přes obličej. Celkově kamera působila jinak, než jak jsme byli zvyklí z předchozích dílů, ale nemyslím si, že by to vůbec něčemu vadilo. Naopak to nahrává pocitu, že se skutečně jedná o novou generaci Star Wars.
O hlavních postavách jsem už mluvil. Zpočátku mě jejich nedostatečné vykreslení zlobilo, ale opět si musím uvědomit, že se pohybujeme ve světě Star Wars, kde kouzlo celého jeho universa spočívá v tom, že mnoho informací leží i mimo filmy nebo přinejmenším ne pouze v jedné z epizod.
I když by se mnou můj spolusledující kamarád nesouhlasil, mě osobně velmi fascinuje postava Kylo Rena. Představuje zajímavý protipól Darth Vadera a naopak současně ztělesňuje celou jeho osobnost. Kylo je plný rozporů, se kterými jsme se ve Hvězdných válkách ještě nesetkali, a přináší tak velmi působivé osvěžení toporného vnímání bipolarity Síly. Dosud se mělo za to, že pouze Temná strana může svádět Jedie, a ne naopak.  Kylo ale sám řekl, že cítí svody Světlé strany. Přidání tohoto třetího rozměru byla velmi zajímavá myšlenka, za kterou Lewrencovi s J. J. tleskám. Kylo Ren je surový záporňák v podání jemné, možná trošku přihlouplé, tváře Adama Drivera, což jen podtrhuje jeho rozervanost mezi dobrem a zlem. Těším se na to, až se o jeho minulosti dozvíme více v dalších dílech. Škoda, že už to ale bude trochu pozdě. Harrison by se mohl uhrát k smrti a stejně bez minimálního přehledu o jejich vzájemné minulosti z jejich společné osudové scény nemůže vyždímat ten její obrovský potenciál fatality, jaký nabízela.
Další takovou postavou, která vyvolává spoustu otázek, je Rey. Kdo je to? Kdo jsou její rodiče? Jak je možné, že je tak mocná v Síle? Proč má na Anakinův/Lukeův světelný meč takový vliv? Film nabízí spoustu odkazů poukazujících na možnost, že by mohla být Lukova dcera, kterou jako malou vysadil na Jakku, aby ji pravděpodobně uchránil před stejným osudem, který potkal Kyla. Další ukazatele toho, že její původ nebude jen tak ledajaký, je Kylova reakce, když se dozví, že BB-8 v útěku z Jakku pomáhalo nějaké děvče: „What girl?!“ a její výjimečná zručnost při pilotování, ačkoli v ničem takovém, jako je Falcon, nikdy předtím neseděla – vždyť Skywalkerovi byli vždy neobyčejně nadaní piloti. Současně si ale dovolím poukázat na kratičký úsek v dialogu mezi ní a Finnem, kdy s údivem vykřikuje, že si myslela, že Luke Skywalker je jen legenda. Kdyby byl skutečně její otec a jako přibližně pětiletou ji vysadil na Jakku, tato její poznámka by byla absolutně nelogická. Absence jakýchkoli informací o její matce, Lukově ženě, by byla další výrazná díra v příběhu. Seznamovat se až v druhém díle s nějakou zbrusu novou postavou, která v Lukově životě po Návratu Jediho zastávala důležitou roli, by bylo vážně nešťastné. Takže pravda bude nejspíš ležet někde jinde a na její odhalení si musíme ještě dva roky počkat :)
J. J. Abrams nám dal pravé Star Wars. Tradiční, klasické, fan-friendly a současně nepodbízející se. Navrátil do světa Hvězdných válek určitou pohádkovost, která v prequelech značně utrpěla. Vrátila se velká tajemství, osudovost zastoupená rodinou Skywalkerů a naopak nás J. J. ušetřil únavných diskuzí o zdaňování obchodních cest a o obchodních koncesích. Vše se odehrává na samotném poli nikdy nekončící války mezi dobrem a zlem. Ne na celním úřadě. A především! Nepadlo ani slovo o midichlorianech. Vše je pohádkové, a přesto ani stopa po Disneym. J. J. natočil silný emotivní příběh s poutavými postavami, na jejichž další vývoj se velmi těším. Šikovně nenásilnou cestou zapojil do děje hrdiny původní trilogie a zvládl to i bez toho, aby jejich vlastní silná mytologie zastínila postavy nové.
Síla se probouzí je výborný film, který i přes několikero připomínek rozhodně zařazuji mezi své nejoblíbenější a v rámci celé ságy váhám, zda ho nedosadit na druhé místo za Impérium vrací úder místo Pomsty Sithů. Rozhodně je to skvělý start nové trilogie a již teď si troufnu hádat, že vysoce překoná prequely. Má pro to zatím ty nejlepší předpoklady.