27.1.16

Setkání po roce | Ariwara-no Narihira | 在原業平

Ariwara-no Narihira (825-880)
在原業平
Měsíc dnes svítí tak jako tenkrát,
loni jak bylo, jaro je zas:
jenom já nejsem
tím, co jsem býval,
jenom já nejsem, co loni v ten čas.



月やあらぬ
春や昔の
春ならぬ
我が身ひとつは
もとの身にして

17.1.16

Konec telegramů v Čechách

10.1.16

Hřích šeptá francouzsky


k poslechu: ♪♪♪

Zavřu oči a znovu cítím Její lehký parfém. Na tváři mě zalechtají havraní vlasy, konečky prstů
bloumám po Její jemné světlé pleti a varuji se toho, abych se nezatoulal příliš daleko. Vlahé rty malých úst se mírně pootevřené přiblíží k mému uchu. Na krku cítím Její teplý dech. Šeptá mi něco francouzsky. Nevím, co to znamená, ale má to melodii hříchu. Tisknu Ji ještě pevněji a slíbávám poslední zbytky rudé rtěnky.

7.1.16

cze/en: Přecházení | Passing

Znáš takové ty dny a týdny, kdy jen procházíš životem a nevnímáš nic než jen tupou ozvěnu v uších a
nezřetelné stíny postav, které
míjíš cestou domů? Kdy se cítíš absolutně prázdná jako kamenný sál? Takové ty nekonečné chvíle, kdy ležíš v posteli nebo sedíš u okna a zíráš do prázdna? Kdy netoužíš po ničem? Po ničem jiném než po tom, abys pod tou peřinou nebyla sama? Abys cítila kolem svého krku teplé paže někoho druhého a na tváři vlahý pravidelný dech, jak spokojeně usíná vedle tebe, protože se tak cítí bezpečně?
Chybí mi časy, kdy se mě takové chvíle vůbec netýkaly... Nevím, jestli jsem prázdný já nebo svět kolem mě...

Do you know that sort of days and weeks when you just pass through your life and don't recognize anything but hollow echo in ears and blurred shadows of figures that you are passing on your way back home? When you feel absolutely empty like a stone hall? Those infinite moments when you are lying in bed or sitting in front of window and staring into emptiness? When you don't yearn for anything. Anything but not being alone under that blanket. To feel somebody's warm arms around your neck and soft breath on cheek as she easily falls asleep next to you because she feels safe that way?
I miss times when such moments didn't concern me at all... I do not know whether it is me or the world around who is empty.


6.1.16

en: Once I lived in Watermelon sugar

play this and read

Once I lived in Watermelon sugar. She was an angel and angles certainly are being made from
Watermelons. And she was the sweetest one. My life was soaked with her sweetness and everytime we made love our bodies were covered in sweet sweat. Sometimes, when I lie down and close eyes, I still can smell rests of the sugar that crystallized in our pores while we were falling asleep hugging. It was a drog for me. Without Watermelon sugar I am distant from my world of happiness. Half of the man I used to be.
Because I did live in Watermelon sugar once...