15.1.18

Meď v záři zimního slunce | dodatek k opilému hudrování (koncept z 22.02.2016)

A jeho pohled. Hltající každý pohyb tvých rtů. Těší se z toho, že je v tvé přítomnosti, nasává tvou energii a sám celý září. Vidím a vím, jak tě má rád. Můj nejbližší přítel.

Vlásky ze zlatých pavučin | rýmopis dávného rána (2014)

V kapičce rosy sluníčko rozpouští milý sen
v něm celou noc jsem Tě líbal
až se Ti po polštáři k víčkům přikradl nový den

Souhvězdí.

temnočerný závoj horské oblohy hvězdnatými dírkami špikovaný
v nových souhvězdích si Tvou postavu maluji

Zaklepej.

prosím
přijď
zaklepej mi na okno
pohlaď mě po tváři a usměj se
nech mě tě svléct

10.1.18

R(oz?)um.


Přes křišťál sklenky či přes všechnu tu sůl?, rozdílu v tom nepoznám
mdlý pohled v jantarové vlnky

7.1.18

Úsměv.

Ach, příteli, nevěř tomu, že by moje srdce bylo tolik vrtkavé. Není tomu tak, to ti přísahám!

Ale pohled na rozzářenou tvář cizí dívky, když hloupým šprýmem zdařilo se mi vyloudit na ní půvabný úsměv, rozechvěl holou kamennou prázdnotu v mém těle jak hlas mocného zvonu.