Sklenka

Je to jak sedět v kamenné cele na studené podlaze a čekat, než přijdou strážní a odvedou mne na popraviště. Ba ne, příteli můj nejmilejší, je to mnohem horší. Takový vězeň zná svůj osud, byl mu vtištěn do duše plameny dštícím soudcem a stvrzen zaduněním kladívka. Takový chudák tráví poslední chvíle smiřováním se s Bohem. Já, ach já bídný, tápu kolem sebe v temnotě a ještě stále hledám hvězdičku, to malé světélko naděje, které by mi ukázalo směr.

V jednu chvíli zdá se mi, že je mi můj osud jasný, a snad i na kratičký okamžik dojdu k smíření. Hned s dalším úderem trápeného srdce však zavrhuji své poraženectví, vzkřiknu sám na sebe!: „Mlč, bídáku, cožpak málo ji miluješ?
Ta láska má být tvá zbraň, tvůj štít, zdroj síly, odvahy a víry ve štěstí! Jak se opovažuješ, ty všivé stvoření, byť jen na okamžik zahazovat naději, že vaše láska projde tímto slznatým údolím a nevyjde z něj větší a silnější, než v jakou jsi kdy mohl doufat? Však není ještě všeho konec! Povstaň, červe, a vzmuž se! Zahoď pýchu a tu tvou ztuchlou ješitnost a pokoř se! Neboj se ukázat slzy, kterými nešetříš, a odpros ji! Vstaň, abys mohl pokleknout, odhalit šíji a doznat se, že tvé srdce patří celé jí. Utvrď ji o své lásce, přesvědč ji, že můžeš být lepší a krásnější a že není nic, co bys pro ni neudělal. Vztáhni k ní ruku a řekni ‚Lásko, věř mi, to zvládneme! Pojď, půjdeme klopýtat po té cestě dál a já ti přísahám, že zakrátko roztáhneme zase křídla a budeme se vznášet vysoko v oblacích!‘. Neztrácej naději, ty hlupáku. Věř v to jediné, co je jisté – že ji miluješ. Plně, zcela a nekompromisně.“

Ach ano, druhu milý, tápu, plácám se. Jak by mne oslepeného hodili do černých vod a řekli "Plav – břeh je blízko." A já nemaje zraku a polykaje chladné vlny vydám se směrem, kde snad tušil bych závan borovic, avšak nemám ponětí, zda nevydal jsem se v záhubu.

Chvíle se blíží. Již brzy. Již brzy pohlédnu do její krásné tváře. Do tváře, kterou jsem líbával jak tvář anděla. Na rty vřící touhou jak plameny pekelné. Och, jak toužím. Toužím ji sevřít, zlíbat, svléci, milovat.

Jsem ztracen, příteli. Již mi není pomoci.