Po více jak půl roce jsem se vrátil k povídce, o které jsem si nemyslel, že bych ji ještě někdy dopsal, ačkoli tehdy jsem do ní chtěl vtisknout všechno, co ve mně tou dobou hnisalo. Ale jsou už v životě lidském takové dny, kdy cítíte, že je potřeba udělat za minulostí symbolickou tečku. A takové pomyslné tečky ne za větou, ale za pěknými pár odstavci, bych nebyl schopný, kdybych tohle zářijové stýskání nechal nedokončené.
Tak tedy... TEČKA
