8.7.14

Pár slov | Idol a Hrdina

Jen velmi krátce bych se rád vyjádřil k něčemu, co mě už dlouhou dobu trápí.

V odkazu na dnešní smutné zprávy o smrti čtyř českých vojáků
sloužících v Afghánistánu už nedovedu smlčet své rozhořčení nad nezájmem společnosti o roli české armády. Nedělám ze sebe odborníka. Nedělám si ambice vystupovat tu jako někdo, kdo má přehled o činnosti našich ozbrojených složek lepší, než by se s minimem námahy dalo vyčíst na internetu, ale nelíbí se mi, jak málo pozornosti a s tím spojeného projevování úcty se českým vojákům, ať slouží v zahraničí nebo doma, projevuje.

Silný a sebevědomý národ potřebuje Idoly (žádné prominentní hvězdičky ze Superstar a z papundeklových seriálů TV Nova) a Hrdiny. Přitom pro ně nemusíme chodit daleko. Kdo jiný, než muži a ženy sloužící své vlasti a dávající za ni své životy, by měl být hoden takové glorifikace?

Národe, nejsme silní. Zapomněli jsme pět písně oslavující naše vítězné padlé a sázet vavříny na hlavy kamarádů, kteří se z boje za mír a naši svobodu šťastně vrací domů. Lidu, který zapomíná na své hrdiny, jednoho dne dojdou.