O lásce a jedné ženě | mělká úvaha červnového šírání

Chci psát o lásce a jedné ženě. Ne o lásce k té ženě, ale o lásce a té ženě. Neboť nevím, jestli to, co tu u ní je, je láska, a jestli to je láska, pak nevím, co láska je. Ale je tu ta žena. Mladá a krásná.

Na první pohled patří k obyčejným kráskám z prominentní vrstvy oblíbených a milovaných dívek. Oku muže, který se umí dívat pod povrch, však neuniknou určité odlišnosti. Není profesionálně krásná jako ty ostatní, ale její lehký vlahý půvab spočívá v té dnes už málo viděné nenucenosti, která jí dodává svěžest a do těla jí vlévá do okolí sálající sílu a energii, a člověk tak jí chce stát blíž a cítit její život na své kůži. Vtipem a smíchem přináší radost a svým smutkem a slzami rozdmychává v mužské hrudi plamen a ten plamen vhání do paží sílu se pro ni rvát třebas s celým světem. Také dává dlaním vlahou něhu, aby ji mohl pohladit po tváři, utřít z ní slané potůčky a do malého ouška pošeptat, že všechno bude v pořádku, protože on je tu pro ni.

Domnívám se, že láska je cit a potřeba mít a být druhým jat. Protože když miluji, jsem polovinou jedné lásky a jednoho života. Člověk chrání svůj život a děsí se jeho zmrzačení. A nemůže snést představu, že ztratí jeho část. Musí ji mít a musí vědět, že ona musí mít jeho a že bez jeho části bude stejně zmrzačená jako on bez její. Láska je strach o svůj život a život bez lásky je život bez života.

A ona je bytost, kterou chceš mít a chceš, aby ona chtěla mít tebe. Ale i když se ti to třeba jen zdá, že ji máš, víš, že ji mít nemůžeš, a zjistíš, že jestli ji chceš milovat, musíš ji milovat bez toho, abys ji měl, ačkoli ona může mít tebe. Jestli ji chceš milovat, než ji musíš milovat to, že jsi do ní zamilovaný. Milovat vědomí, že tu je, ale že tu není jen pro tebe. A musíš to vědomí milovat i s tím, že dříve nebo později v tobě ta vášeň bude zabita, protože když ji nemáš ty, bude ji mít jiný. Ale milovat musíš a musíš milovat, abys žil.